Ano, jde. A dokonce lépe než mnohé jiné kombinace. Jenže přesvědčte zaměstnavatele, aby si z hromady životopisů vybral ten, z kterého je cítit vyrovnanost a spokojenost. Duševní zralost ženy, která neplánuje raketovou kariéru, ale chce zázemí soukromého života smysluplně propojit s pozvolným profesionálním růstem. Mateřství a práce jdou dohromady, jen jim je potřeba dát šanci.
Co říkají čísla?
O hledání práce „po dětech“ ví své každá žena. Že je to reálný problém, to pochopily i vlády jednotlivých krajin. Mnohé zaměstnávají celé týmy odborníků, aby ho důkladně prozkoumaly a pomohly řešit. Co zjistily? Kromě známých faktorů i jednu neuvěřitelnou věc: Pro ženy-matky je práce důležitá, ale zdaleka ne nejdůležitější, a to je pro jejich výkon, paradoxně, to nejlepší.
Matka je motivovaná stihnout své projekty ne do předem určeného času, ale dříve. Před pomalejším pracovním tempem totiž preferuje ušetřené chvíle na smysluplné trávení času s rodinou a dětmi a na plnění domácích povinností.
„Ženu proškolenou mateřstvím jen tak něco nezlomí. Dokáže si výborně organizovat čas, regulovat pracovní stres, je kreativnější, disciplinovanější, vystupuje sebevědoměji. Její alfou a omegou je rodina, a to jí pomáhá koncentrovat se a pracovat efektivněji. Za její vysokou výkonností v zaměstnání jsou opravdu hlavně zkušenosti s rolí matky a manažerky domácnosti,“ potvrzuje psycholožka lidských zdrojů.
Denní kolotoč
Ženy a mámy mají svůj den rozpočítaný na minuty: budíček, hygiena, děti – od nakrmení až po rozvoz do škol a školek. Naštěstí na sebe rozvoz nejednou vezme manžel. Kolona do práce a hledání parkovacího místa, pozdravit šéfa nebo první klienty. Následují povinnosti jedna za druhou + šálek čaje nebo kávy. Rychlý oběd a další sled povinností. Po práci vyzvednout děti ze škol a školek, kroužky, tréninky, nákup, úkoly, večeře, pohádka na dobrou noc, se staršími rozhovor o jejich školním dni. Žehlicí prkno na vyčištění hlavy a promyšlení úloh na následující den. My ženy vše z toho známe a zvládáme. Ale co mají v hlavách naši zaměstnavatelé a nadřízení? Stereotypy.
Předsudky nechtějí zmizet
Ano, ještě i dnes z jakéhosi neznámého důvodu vládne u zaměstnavatelů pocit, že maminky malých dětí nezvládnou přidělené úlohy. Že budou padat únavou. Že děti budou věčnou výmluvou, proč něco nestihly. Že budou často chybět kvůli jejich rýmičkám a virózám. Že si kvůli rodině budou vynucovat volno v tom nejnevhodnějším čase.
Odborníci tvrdí, že se zaměstnavatelé bojí i prokrastinace matek malých dětí. Co to je? Chorobné odkládání důležitých úloh na později. Je to psychická záležitost, ne fyzická lenost. Je to sklon trávit čas nepodstatnými činnostmi – surfování po internetu, sledování blogů a slevových portálů, úprava vlasů, lakování nehtů nebo nekonečné rozhovory o malichernostech se stejně „postiženými“ kolegy. Tento jev se však matek koneckonců netýká. Nemohou si to dovolit.
Naopak, prokrastinace je diagnózou těch, kteří nejsou nuceni organizovat si svůj čas. Na prvním místě se týká svobodných a bezdětných zaměstnanců, hned poté studentů vysokých škol. Jedni i druzí mají výraznou tendenci posouvat úlohy „na později“. Ideálně na zítra a zítra znovu na zítra. „Člověka se sklonem prokrastinovat spolehlivě odhalíte díky frázi: pod tlakem podávám lepší výkony,“ dodává personální psycholožka.
Práce je relax, ale…
Samotné matky často říkají, že si do práce chodí oddychnout. Jejich cílem však není natáhnout si nohy, lenošit a brát za to mzdu. Ony myslí na mentální relax. I když pracují na plné obrátky, nejednou 10 hodin denně – dokonce i v noci – mentálně regenerují. Řeší totiž jiné výzvy než náročnou domácí rutinu. Jsou mezi dospělými, v oboru, kterému se chtěly profesionálně zasvětit, nebo díky práci objevují úplně nové světy. Nechodí tam klebetit ani „kávičkovat“.
Česko a Slovensko jsou si i čtvrtstoletí po rozdělení blízké. Čelí stejným problémům. Zatímco Češky z průzkumu ale vycházejí jako ty, které v práci dřou jako koně a své děti téměř nevidí, Slovenky jsou spíše ty, které beznadějně hledají férové uplatnění. České ženy si dokážou celkem dobře vydělat, bohužel ale za cenu dlouhé pracovní doby a přesčasů. Slovenky musí na pohovorech čelit zakázaným otázkám o tom, jestli mají malé děti a kdo se jim o ně bude starat, nebo jestli ještě plánují další těhotenství.
Co potřebujeme?
Vlády obou našich krajin vidí cestu k pozitivní změně ve zkrácených úvazcích, tak, aby mohly matky dětí do 15 let pracovat v rozmezí 4 až 6 hodin denně, případně 20 až 30 týdně, podle dohody se zaměstnavatelem. Zaměstnavatelé si však stěžují, že jsou zkrácené úvazky ekonomicky nevýhodné a administrativně i organizačně náročné a nemíní si je nechat dát vnutit. A co říkají ženy-matky?
Pokud si mezi nimi uděláte malou anketu, možná se dovíte překvapivé informace. Tak jako my. Naše čtyři respondentky se shodly v tom, že:
- Matky netouží vydělávat velké sumy. Chtějí balanc – rovnováhu mezi rolí matky, která je zároveň službou životu a společnosti, a touhou po seberealizaci a finanční nezávislosti, která jim dovoluje nebát se stárnutí a s ním spojené budoucnosti.
- Do jisté míry chápou argumenty zaměstnavatelů, že organizovat částečné úvazky může být náročné, ale vláda by je mohla legislativně podpořit a zvýhodňovat tvorbu tzv. sdílených pracovních pozic, při kterých by si dvě ženy „rozdělily jedno celé pracovní místo“.
- Pokud by si mohly vybrat a nemělo by to dopad na příjem rodiny, raději by pracovaly v organizacích, které se podílejí na celospolečensky smysluplných projektech, například environmentálních. Nechtějí být jen kolečkem ve výrobě nadnárodních společností nebo prodávat pojistky.
Kdo jim konkuruje?
Není nic snadnějšího, než vycestovat na pár měsíců do zahraničí a vrátit se s „titulem“ z Harvardu. Tedy lehké je to pro toho, kdo nemá urgentní závazky v podobě malých dětí. Univerzity po celém světě nabízejí zkrácené formy studia, které se perfektně vyjímají v profesionálních životopisech. Ve skutečnosti jde nejednou o obyčejné placené kurzy, které končí certifikátem, a ten nepotvrzuje nic víc než pouhou účast. Někteří zaměstnavatelé však takové „položky“ v životopisech zájemců o volné pracovní pozice milují – prý svědčí o dravosti, akčnosti a flexibilitě potenciálních zaměstnanců.
Otcové jsou na tom podobně
Nejen ženy-matky pracují efektivněji než jejich bezdětné kolegyně, platí to i o otcích. Avšak až o otcích více dětí. Pokud má muž dvě a více dětí, produktivitou a efektivitou práce se vyrovnává spíše ženě-matce než svým bezdětným kolegům. Ty daleko předstihuje. Závěry mnohých celosvětových výzkumů potvrzují, že rodiče dětí se celkem přirozeně naučí podělit si úlohy, síly i čas tak, aby zvládli rodinu i povinnosti v práci na 100 %. Není potřeba je kvůli dětem podceňovat.
Nejhorší zaměstnanec? Bezdětný kuřák
Zaměstnavatelé si stěžují, že kuřáci „utíkají na jednu“ příliš často. Někteří to zvládnou i 10krát za den – bez ohledu na to, jestli šlo o oficiálně povolenou pauzu, nebo ne. Podle některých přepočtů může mít kuřák až 15 dní ročně „odpracovaných“ potahováním z cigaret místo plnění svých povinností. Pokud jde o bezdětné kuřáky ve věku, kdy by už mohli mít vybudované rodinné zázemí, kuřácký zlozvyk se u nich spojuje s klasickou prokrastinací – odkládáním pracovních povinností na později.
