Když bývalý slovenský premiér prosadil 64 let jako maximální strop pro odchod do důchodu, čekal, že mu bude tleskat většina obyvatel. Ale nestalo se! Podobně jako lídři některých jiných států, i on pozapomněl, že čtvrtinu obyvatelstva v jeho zemi takový zastaralý pohled na profesionální život nezajímá. Kdo to je? Mileniálové. Generace Y a Z. Na důchod hledí úplně jinýma očima. Vědí, že práce je bude provázet celý život a podle toho si ji chtějí vybírat. Proč tolik odborníků očekává, že pracovní trh je úplně zničí?

Kteří lidé to vlastně jsou?

Jsou to lidé od necelých 15 do necelých 40 let. A jsou to přesně ti, kteří se postupně stávají hlavním faktorem ovlivňujícím ekonomiku a pracovní trh. Na celé planetě je to věkově stejná část populace.

Mladší mileniálové, tzv. generace Z, narození mezi lety 1995 až 2005, ovlivňují zatím trh zejména přes své rodiče. Starší, tzv. generace Y, se narodili v letech 1980 až 1995 a již nyní začínají mít hlavní slovo. Ve všem. Jejich pohoda či nepohoda začíná ovlivňovat vývoj a vnímání světa kolem nás.

Obě tyto generace mají společné ještě to, že jsou první, které se narodily do světa moderních technologií a rostly spolu s nimi. A právě moderní technologie mají být jejich Achillovou patou.

Vyhoří kvůli displejům?

Prvotní výzkumy považují všechny mileniály za zvláštní, pohodlnoulínou generaci. Prý se nesedřou kvůli morálním hodnotám ani kvůli penězům, ačkoli jich chtějí mít dostatek. Jestliže neočekávaně nedorazí do práce, viróza nebo náhlé úmrtí v rodině může být klidně jen výmluvou.

Novější pozorování ovšem naznačují, že jsou to dvě generace, jejichž duševní zdraví ohrožují smutky a pravé deprese více, než kohokoliv před nimi. Pokud nečekaně vypadnou z práce, může to být absence způsobená psychickou nepohodou, následnou neschopností zvládnout ji a vyjít mezi lidi. A to navzdory tomu, že nevyrůstali na místech ani v dobách poznamenaných válkou či hladem.

zena-pracujici-z-postele-notebook-tma-noc

Jaké to má důvody? Přesně opačné, než bychom čekali: svoboda a komunikační volnost. Mileniálové díky možnostem neznají hranice států a pracovních trhů. Díky sociálním sítím jsou ponořeni do životů svých přátel, kolegů i lidí, jež v praktickém životě nepotkávají, možná ani neznají. „Posedlost životy přátel na sociálních sítích způsobuje, že jsou si méně jisti vlastním životem a úspěchy. Fascinace sociálními sítěmi i chemické reakce, kterými je během jejich vstřebávání mozek zaplavený – to jsou reálné hrozby. Snižují odolnost lidí v klasických stresových situacích, jakými jsou striktné pracovní termíny, náročná pracovní jednání či konflikty na pracovištích,“ – zdůrazňují závěry mnoha celosvětových průzkumů.

Co tě nezabije…

Mileniálům hrozí abnormálně rychlé vyhoření v práci. To je fakt. Skutečně katastrofální dopad na jejich psychiku a psychickou odolnost má ovšem podle výsledků výzkumů až hromadění očekávání – tlaky společnosti a nejbližšího okolí – se kterými se oni sami neztotožňují. Nejhorší, čeho se na nich společnost může dopustit, je postrkovat je do prostředí korporací. Do firem, kde si považují peněz a zisků, ale individuality lidí až tak ne. Víme-li to, máme stát o průmyslové parky nadnárodních investorů a jejich třísměnný provoz v mechatronizovaných halách? A nabízejí se další otázky: Je správné „reformovat“ školy pouze tak, aby jim dodávaly dostatek zaměstnanců? Proč se neptáme mladých lidí, co vlastně chtějí? Musí většina z nich své sny o ideálním povolání obětovat koloběhu výroby, spotřeby a logistiky mezi tím?

Říká se: co tě nezabije, to tě posílí. V případě mileniálů psychologové známou frázi upravují: co tě nezabije, to tě zcela jistě poznamená. Prostředí korporací si zakládá na tom, že každý, kdo do něj vstoupí, může stoupat po firemním žebříčku za lepším postem a vyšší mzdou. Jenomže mileniálové to nežádají. Jejich rodiče a snad i společenské klima v tom vidí otevřenou příležitost, oni sami ale ne. Podstatná je pro ně spokojenost s prací a flexibilita pracovního programu. Cení si toho mnohem více, než vyšších výplat a sociálních jistot.

Mají mileniálové nějaké cíle?

Mnozí nabyli dojmu, že generace z přelomu tisíciletí je nejspokojenější, když může sedět
se smartphonem v ruce
před dalším displejem – herním počítačem, tabletem s wifi připojením nebo alespoň televizí… Další a další výzkumy potvrzují, že to ani zdaleka není pravda. Už 17-leté děti na prahu dospělosti vědí, že jejich život a kariéra se budou vyvíjet jinak, než u jejich rodičů.

Zatímco příslušníci starších generací to často nazývají deformací pracovního trhu, mileniálové s nadšením popisují, co cítí a jak chtějí žít. Takže, s čím vlastně počítají? Především s tím, že budou běžci na dlouhé tratě. Ultramaratónci. Možná až „ironmany“. Jak bude jejich „kariéra“ vypadat?

  • Mileniálové nepočítají s tzv. zaslouženým odpočinkem na důchodu. Více než polovina z nich očekává, že se bude pracovně realizovat dlouho poté, co dosáhne věku 65 let. Klidně až do smrti, když jim to zdraví dovolí.
  • Mileniálové nespojují svůj život v produktivním věku se slovem kariéra. Chtějí pracovat. Chtějí práci, která jim dá peníze, volný čas i radost. S titulem před jménem a dvěma za ním budou spokojeně pracovat ve fastfoodu s raw koláčky, jestliže jim to dovolí dále se rozvíjet a vzdělávat, ale i odpočívat a poznávat nové lidi.
  • Mileniálové se nebojí nových druhů práce. Zejména ti mladší věří, že se budou ujímat pracovních pozic, které dnes ještě ani neumíme pojmenovat, ale s jistotou víme, že budou souviset s technologiemi a budou vyžadovat další a další vzdělávání.
  • Mileniálové nepočítají s pravidelnou osmihodinovou pracovní dobou. Očekávají, že budou tvrdě, 10 či 14 hodin denně, pracovat na projektech, které jim svěří a budou pro ně zároveň výzvou. Ale když je dokončí, určitě si plánují vybrat volno, které jim pomůže dobít baterky.
  • Mileniálové chtějí za práci odměnu. Přiměřenou odměnu. Nepotřebují za deset let nabýt pohádkové bohatství a prezentovat se jím jako současné stárnoucí elity. Chtějí mít jistotu, že za úsilí budou mít peníze – na svůj život, zároveň na charitativní či dobrovolnické projekty, které budou chtít podporovat.
  • Mileniálové nechtějí čas v práci přetrpět s nepříjemnými lidmi. Chtějí pracovat ve skvělém týmu, užívat si pracovní roky, mít možnost trávit je flexibilně a na zajímavých výzvách. I když většina z nich – obzvlášť starší mileniálové – momentálně „maká“ na plný úvazek v běžném zaměstnání, všude jsou první, kdo to chce změnit a modernizovat.

Je to přehnané?

Doufejme, že ne. Je to vývoj. Rodiči mileniálů jsou příslušníci tzv. televizní či sídlištní generace. Také nad ní mnozí lámali hůl. Prý vyrostla v betonových džunglích, ztratila smysl pro hodnoty a kontakt s přírodou. Potichu ale vychovala generaci, se kterou můžeme směle sympatizovat, rozměníme-li si její pohled na svět na drobné. Kromě požadavků na pracovní prostředí totiž mileniálové vytahují další a další smysluplná témata: ochranu životního prostředí a záchranu planety, lidskost, která vyzdvihuje mosty nad hradby předsudků a strachů z jiných lidí a kultur…

zena-notebook-prace-v-prirode

Pracovní vyhoření a deprese jsou opravdu reálné důsledky současného způsobu života. To znamená, že musíme pojmenovat všechny faktory, které je způsobují, a začít je měnit. Co nejdříve. Možná právě do takové podoby, o jaké sní mileniálové.

Zaměstnavatelé napříč evropskými ekonomikami si stěžují, že nemohou najít dostatek lidí na pozice, které nabízejí. Vyplývá z toho nicméně jen jediné: snad by měli více poslouchat, co současná a budoucí generace na trhu práce hledá. Je to důležité pro fungování světa i duševní zdraví lidí v něm. Jak říká koordinátorka jednoho z průzkumů: Ekonomika, společnost a firemní struktury, které je tvoří, si už prostě nemohou dovolit nebýt pro mileniály přitažlivými. Je čas restartovat pracovně-společenskou kulturu.

„TA DNEŠNÍ MLÁDEŽ!“ TAKÉ SI OBČAS POVZDECHNETE?

Výměna generací a vstup mládeže do světa dospělých lidí s pravomocemi rozhodovat vyvolávala rozpaky odnepaměti. Co řekli na téma „dnešní mládež“ slavní lidé?

-Ztratil jsem všechny naděje, pokud jde o budoucnost naší země, když dnešní mládež převezme do svých rukou kormidlo vedení. Je to mládež nedisciplinovaná, drzá, nesnesitelná… (Hésiodos, řecký básník, 7. stol. př. n. l.)

-V životě mládeže převládá pouze vášeň, která se převážně honí za rozkoší a těší se z chvilkových radostí. (Aristoteles, řecký filozof, 4. stol. př. n. l.)

-Mládež miluje přepych, je špatně vychovaná, vysmívá se představeným. Dnešní děti jsou hotoví tyrani! (Seneca, římský filozof, 1. stol. n. l.)

-Přesvědčení, které mládež o sobě má – že by všechno na světě zařídila lépe, než to neprobuzené lidstvo dělalo před ní – není snad jen ješitným sebepřeceňováním. Je také krásné a povzbuzující. (Josef Čapek, český malíř a spisovatel, 19 – 20. stol. n. l.)

Autor

Studovala žurnalistiku. Ráda píše o tématech, kterým se ještě nedávno nevěnovala pozornost. Spokojenost s pracovním prostředím takovým tématem rozhodně je. Mimochodem, také na vlastní kůži zažila, jaké to je zanechat celkem zajímavou práci kvůli vnějším podmínkám – teplé vodě, která dlouhodobě neteče, jedinému počítači určenému pro plný pracovní výkon tří lidí… Ano, jsou témata, o kterých je potřeba psát více.

Napsat komentář