Základní pravidla společenského chování by měl ovládat každý jeden z nás. Je to více o projevení slušnosti, nežli o prokázání znalostí ze společenského bontonu. Ať chceme, nebo ne, slušnost se nosí a ve společnosti je vysoce ceněna. Zejména v pracovní sféře.

Kdo, komu a proč?

Víte, kdo pozdraví jako první, kdo navrhuje tykání a kdo má přednost? Pokud v tom máte mírný zmatek, zkuste si zapamatovat jednoduché pořadí tří slov: žena, starší, nadřízený. Co se za tímto pořadím skrývá? Společenská významnost osob v etice.

V praxi to znamená, že pokud se jako muž během společenské události, kterou vás doprovází manželka mimo práci, setkáte s vaším nadřízeným, pozdravíte se jako první s jeho manželkou a poté s ním. Samozřejmě pouze nejste-li mnohem starší. První se vždy zdraví společensky méně významná osoba. Následně se představíte jeho manželce. Potom představíte jeho své manželce. Vaši manželku jeho manželce a jeho manželku vaší manželce. Nejlepší bude, když se představování zhostí vždy jen jedna osoba, která postupně představí každého těm ostatním. V očích etiky je v této situaci váš šéf společensky méně významná osoba, než přítomné dámy. Proto ho představujete jako druhého, hned po sobě. První se vždycky představuje méně významná osobnost ve společnosti.

muz-ruka-prst-kravata-kosile-sako-oblek

Ale jaký by to byl svět bez výjimek? Etika má také své výjimky a extrémní situace, v nichž základní pravidla jdou stranou a je nutné se řídit selským rozumem. Pokud papež bude chtít vejít do stejných dveří jako jeptiška, bude mít před ní přednost, i když je to žena. Výjimka se uplatní i v situaci, kdy se 30-letý ministr setká se svým 70-letým poradcem. Zdravit v tomto případě jako první bude ten starší. To už je ovšem z jiného soudku společenského bontonu…

V bontonovém poli podnikové slušnosti

Každá firma si časem buduje vlastní kulturu. Zejména v dnešní době má budování firemní kultury velký význam. Společnosti překonaly hranice mezi zeměmi a mnoho korporátních podniků je ve skutečnosti jakýmsi mixem multikulturních prostředí. Proto je velmi důležité naučit se respektovat kulturu vrcholového managementu z domovské země podniku, přičemž je ale stejně tak důležité, aby se i vrcholový management naučil respektovat kulturu hostitelské země. A jak to bude vypadat v praxi se zdravením a představováním se v podniku?

Noví zaměstnanci bohužel tahají za kratší konec. Obzvlášť jde-li o relativně mladého muže. Zlaté trojpravidlo pořadí platí i v zaměstnání, jen se krapet změnilo pořadí a přibyla kategorie. Zde bude platit: nadřízený, žena, starší a (přidáváme kategorii) služebně starší. To ovšem pochopitelně neznamená, že pokud se u dveří setká vedoucí s řádovou zaměstnankyní, nepodrží jí dveře nebo se „vecpe“ dovnitř jako první. Dáma bude vždy dámou. Postavení si budujeme a ne vždy je na první pohled jasné, jakou pozici zastáváme.

Podle dané posloupnosti by to v praxi vypadalo tak, že jako první zdraví v práci všechny ostatní nový zaměstnanec, protože je společensky méně významný. Když představujeme nového kolegu, představíme rovněž nejprve jeho, pak kolegyně v pořadí podle služebního věku, přičemž začínáme tou nejmladší. Pokračujeme kolegy od spodních pozic po ty nejvyšší. Posledního představujeme nejvyššího nadřízeného, ​​protože v této společnosti zastává nejvýznamnější roli.

muz-zena-podani-rukou-kavarna-kava-dreveny-stul

Opačně to bude platit při navrhování tykání. Navrhovat ho bude společensky významnější osoba. Žena tykání v žádném případě nenavrhuje svému nadřízenému. Platí pravidlo, že nadřízený je společensky nejvýznamnější osoba, a proto musí přijít tento impuls od něj. To platí, i pokud by dotyčná byla starší než její nadřízený. To, že si s vámi nadřízený potykal, neznamená, že se vaše chování vůči němu změní. Mějte stále na paměti, že on je nadřízený, a tak byste se k němu měli chovat slušně a s úctou – i když jste si právě potykali. Tykání není důvod k flákání a zanedbávání povinností, je to jen jiná forma oslovování nežli vykání.

Co se smí a co ne

Pokud současný podnik, ve kterém působíte, není vaše první zaměstnání, nikdy se nesnižujte k pomluvám předchozích kolegů a bývalého zaměstnavatele. Můžete samozřejmě vyprávět vtipné historky, které jste zažili, když jimi nikoho neurazíte (ani předchozí kolegy). Vytvořit dobrý první dojem může být na začátku velmi obtížné, pomluvy vám k tomu ovšem nepomůžou. Můžou vám jen uškodit.

Pro všechny by mělo platit pravidlo: „Nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali tobě.“. Je proto vhodné umět se chovat ke kolegům s respektem a úctou. Přece jen s nimi budete trávit většinu času celého dne. Na pracoviště v žádném případě nepatří vtipné narážky, dvojsmyslné poznámky a příliš hlasité telefonáty – zvláště jsou-li soukromého charakteru. Tabu by měly být i soukromé návštěvy přímo v kanceláři – hlavně pokud ji sdílíte s více kolegy. Úplný zákaz má sexuální obtěžování. Není vtipné a už vůbec ne slušné.

Jestliže vás něčí chování obtěžuje, řešte to přímo s dotyčným. Nerozebírejte to s ostatními za jeho zády a nepřemýšlejte nad všemi alternativami, jak problém eliminovat. Jděte přímo za danou osobou a pokuste se ho vyřešit. I na takovéto případy etika myslela, a tak zde platí dvě základní pravidla. První se týká důstojnosti té druhé strany. Řešit problém by měl muž s mužem a žena se ženou. Se stejným pohlavím se nám lépe komunikuje a jsme schopni snadněji si zachovat vlastní tvář. Nepomůže-li ani rozhovor se stejným pohlavím, platí pravidlo: „Když se dva přou, nadřízený vyřeší.“.

Speciální kategorií dnešní doby a otázek v etice jsou sociální sítě. Poslal vám nadřízený žádost o přátelství a vy se bojíte o své místo, pokud odmítnete? Nemějte obavy. Odmítnutí přátelství v internetové sféře není důvodem k výpovědi. Sociální sítě jsou výlučně soukromá záležitost. To, že nastoupíte na nové místo, neznamená, že vám přibude dvě stě nových přátel v profilu. Je jenom na vás, jak a s kým budete přes tyto sítě komunikovat.

Malá rada: Pokud máte ve zvyku kolegům blahopřát k svátku, dělejte to individuálně. Zbytečně vytvořený tlak na blahopřání a následné zajištění pohoštění pro gratulanty může vést ke sníženému komfortu na pracovišti a uměle vytvořené atmosféře na obou stranách.

Kalhoty, sukně, nebo džíny?

Přestože nám neustále vštěpovali, že na vzhledu nezáleží, není to ve skutečnosti úplná pravda. Celkovým vzhledem a image se ve skutečnosti nemusí zabývat pouze ti, co nemají co ztratit, jsou velmi bohatí a mocní, ve světě těžko nahraditelní, oplývají krásou a mají potřebné konexe. Patříte-li do jedné z těchto kategorií, jen směle do toho a jděte ven klidně i v pyžamu. V opačném případě vám nezbývá nic jiného, než se řídit základními pravidly slušného chování, které zastřešují i ​​vhodnost oblečení do práce.

Hodně zaměstnanců má usnadněný výběr pracovního oblečení, pokud musí nosit stejnokroje nebo mají jasně daný dress code, ve kterém je přesně popsán povolený oděv a barevné variace. Pokud v práci nemáte přesně dáno, jak máte chodit oblečeni, řiďte se zaběhnutým bontonem v podniku. V první řadě se určitě informujte u nadřízeného o vhodnosti oblečení.

muz-chlap-tablet-kosile-barevne-ponozky-boty-bryle

V kancelářském prostředí existují čtyři úrovně oblékání. Nejvyšší je dosažena tmavým oblekem u muže a tmavým kostýmem u ženy. Druhá úroveň je oblek a kostým jiné barevné varianty, než je tmavá. Na třetí úrovni jsou jakékoliv kalhoty, sukně, sako, svetr nebo halenka. Poslední reprezentuje neformální oblečení, jako jsou džíny, tričko či mikina. V podnicích jsou obecně akceptovány první tři úrovně, přičemž čtvrtá je častější v méně formálních společnostech, jež mají rodinnější prostředí.

Hodně společností zavedlo i takzvané Casual Fridays, během kterých mohou přijít zaměstnanci do práce v oblečení, které absolutně neodpovídá podnikové kultuře, ale vypovídá o jejich komfortu a image. Na východě to posunuli ještě o stupeň výše: pro zaměstnance organizují tématické pátky. Upuštění od pravidel je patřičné jen pokud se nechystáte na obchodní setkání s klientem.

I když podnik, ve kterém působíte, nemá daný dress code, v žádném případě nechoďte do zaměstnání v děravých džínách, šatech bez ramínek, krátkém tričku, tílku, v šortkách, příliš krátké sukni, muži v sandálech a ženy v sandálech bez dokonalé pedikúry, pantoflích nebo plážových žabkách, pokud nemáte tématický den oblečení.

Co s klientem?

Logicky si umíme vyvodit, že společensky navrch bude mít oproti nám náš klient. Zde platí základní pravidlo: „Jestli něco od někoho chceš, buď uctivý a pokorný.“. Chceme-li, aby se nám povedl obchodní kontrakt, budeme se chovat vůči osobě klienta s respektem a úctou. To znamená, že ho zdravíme vždy jako první, pouštíme ho prvního a čekáme na návrh tykání.

Malá rada: Obdarovat klienta není povinnost, ani ctnost. Jsou místa a organizace, kde je zakázáno přijímat jakékoliv dary. Svým neuváženým jednáním tak můžeme přivést druhou stranu do nepříjemné situace, které musí čelit hned na začátku schůzky. Když se chceme poděkovat za setkání, udělejme tak na závěr, například formou pozvání na obchodní oběd nebo večeři.

Pokud se chceme setkat s klientem na neutrální půdě, můžeme ho pozvat do restaurace nebo kavárny. Před samotným pozváním je vhodné zjistit si preference klienta, abychom ho výběrem místa neurazili. To, že se nacházíme na pracovním setkání, neznamená, že budeme celou dobu mluvit o práci. Na začátek jsou vhodná lehčí společenská témata. Jednoznačně se vyhýbejte okruhům jako je politika, náboženství, posuzování a hodnocení lidí.

Jednat o obchodních záležitostech by se mělo mezi jednotlivými chody, a tudíž po polévce, hlavním jídle a po dezertu u dobré kávy. Během samotných chodů byste měli změnit téma z obchodního na volnočasové, snažit se například projevit zájem o klienta, jeho život a způsob, jakým ho tráví. Účet samozřejmě platí ten, kdo zval. Není-li jasné, kdo koho pozval, platíme my klientovi, i za sebe.

I snaha se cení

Každý z nás má podvědomě vryté alespoň základy slušného chování. Víme, že máme pozdravit, požádat a poděkovat a ať už to bude ve správném pořadí, nebo ne, každá snaha se cení a počítá. Není přece životně důležité ovládat každé pravidlo etikety, ale umět v praxi zužitkovat alespoň to málo, co známe.

Pamatujte si:

  • Základy slušného chování by měl ovládat každý z nás. Někdy je zcela jedno, kdo měl pozdravit první, hlavní je, že jsme pozdravili. 
  • V rámci firemní kultury je společensky nejvýznamnější vždy nadřízený a společensky méně významný kolega, který je v práci nový. 
  • Chovej se k druhým vždy tak, jak očekáváš od nich, aby se chovali k tobě. Pomlouvání není hezké, ani slušné. Věci je potřeba řešit vždy přímo, nejlépe se zástupcem stejného pohlaví. 
  • Tepláky a oblíbené tričko si nechte ve skříni na víkend. Do práce se nahoďte podle toho, co se od vás očekává, a jakou úroveň pozice zastáváte. 
  • Klient je vždy nejvíce. On dává, my bereme, proto my zdravíme, představujeme a zveme jako první.
Autor

V první řadě milující matka a manželka. Dobrovolný workoholik ve volném čase pracující na rodinné vinici i v sadu a samouk včelař. Fascinuje ji minimalismus v designu a všechny jeho obměny.

Napsat komentář